Epitone Project

1984 a léta před debutem: hledání vlastní cesty

Cha Se-jeong (차세정) se narodil 5. května 1984.

Od programování přes sociologii k hudbě

Ještě před hudební kariérou si představoval, že bude programátorem. Když později zatoužil po hudební škole, narazil na nesouhlas matky. Nastoupil proto na sociologii, ale po jednom semestru studium opustil.

Hudbu se učil samostatně. Poslouchal Yoon Sanga, Toy a 015B a zkoušel rozebírat jejich práci: rytmus, rozmístění nástrojů i výsledný mix. V rozhovoru z roku 2010 popsal vlastní pokoj se čtyřmi monitory, kde trávil velkou část dne.

Za jemností pozdějších nahrávek tak stojí i velmi praktická, trpělivá práce člověka, který chtěl pochopit, jak je píseň udělaná. Rozhodnutí odejít ze školy přitom předcházelo jistotě, že se hudbou dokáže prosadit.

Název Epitone

Název Epitone Project převzal Cha Se-jeong ze skladby Epitone japonského hudebníka Kazuhiko Maedy.

Vysvětloval, že ho Maedova hudba v mládí silně zasáhla a že si přál vytvářet hudbu, která by mohla na jiné lidi působit podobně – něco v nich rozeznít, nabídnout útěchu nebo naději.

Je zajímavé, že „Project“ v názvu nakonec zůstalo velmi přesné. Epitone není jen pseudonym zpěváka. Je to prostor, ve kterém může jeden autor pokaždé sestavit jinou kombinaci hlasu, aranže a nálady.

2005–2009: první veřejný signál a internetové publikum

2005: první veřejný signál

V roce 2005 uspěl v soutěži Darak Soundtrack Contest. V té době se jeho hudba začínala šířit také přes internetové komunity.

Nešlo o náhlý televizní průlom. Epitone Project vyrůstal způsobem typickým pro tehdejší korejskou indie scénu: lidé si skladby posílali, používali je jako hudbu na osobních stránkách a jméno se šířilo od písně k písni.

2006: 1229 – debut, který byl víc náladou než portrétem autora

Dne 12. prosince 2006 vyšel projekt 1229, oficiální debut Epitone Project.

Nahrávka byla z velké části instrumentální a kombinovala klavír, ambientní plochy, elektroniku a jemnou melodickou práci.

Už tady se objevil rys, který se později stane typický: hudba dokáže působit velmi osobně, přestože autor o sobě nemusí mnoho vysvětlovat. Emoce je v aranži dřív, než ji někdo pojmenuje textem.

2007–2008: internet, Cyworld a Pastel Music

V roce 2007 získal Epitone Project ocenění Cyworld Stage Monthly Best Choice.

V dubnu 2008 následovalo At Your Favorite Place – Na tvém oblíbeném místě, kde byla mimo jiné instrumentální skladba 봄날, 벚꽃 그리고 너 – Jarní den, třešňové květy a ty.

Právě tyto rané nahrávky se šířily ústním doporučením a přes internet a pomohly mu dostat se k vydavatelství Pastel Music.

V době před dnešním streamovacím ekosystémem byla podobná instrumentální hudba ideální pro osobní blogy a profily. Člověk často nejdřív znal melodii, a teprve potom zjišťoval, kdo ji napsal.

Smlouva, která z něj nečekaně udělala interpreta

V rozhovoru pro TenAsia vzpomínal, že si vydání rané digitální nahrávky zaplatil sám. Když jej oslovili z Pastel Music, čekal spolupráci v roli skladatele. Překvapilo ho, že smlouva počítala s ním jako s interpretem.

Ani vlastní zpěv tehdy nepovažoval za samozřejmost. Předpokládal, že písně budou zpívat hosté. U 나는 그 사람이 아프다 ale vydavatelství oslovil jeho pracovní vokál natolik, že jej přesvědčilo, aby před mikrofonem zůstal.

Zpěvák v jeho příběhu tedy vzniká postupně. Nejdřív je tu člověk, který chce napsat dobrou skladbu; teprve zkušenost a odezva okolí mu ukazují, že její součástí může být také jeho obyčejný, zdrženlivý hlas.

2008–2009: když do Epitone začnou vstupovat cizí hlasy

Na kompilacích série 사랑의 단상 – Úvahy o lásce se objevily skladby jako 나는 그 사람이 아프다 – Bolí mě ten člověk s Taru a 그대는 어디에 – Kde jsi? s Han Hee-jung.

V roce 2009 následoval projekt 긴 여행의 시작 – Začátek dlouhé cesty, který shrnul část dosavadní práce a přidal novější skladby.

Tady se začal jasněji formovat model, který Epitone Project proslaví: Cha Se-jeong jako autor světa a hostující zpěvák jako jeho dočasný obyvatel.

Některé písně zpívá sám. Jiné svěří někomu, jehož hlas v nich otevře něco, co by jeho vlastní projev neuměl.

2010–2011: Úschovna ztracených věcí a hlas Lucie

유실물 보관소 – Úschovna ztracených věcí

V roce 2010 vydal první řadové album 유실물 보관소 – Úschovna ztracených věcí.

Už samotný název je pro Epitone téměř programový: místo, kam se odkládají věci, které někdo ztratil – a které ještě nemusí být navždy pryč.

Na albu se výrazněji objevila zpěvačka Lucia, mimo jiné ve skladbě 선인장 – Kaktus.

Spojení fungovalo mimořádně dobře, protože Lucia má hlas schopný znít současně křehce i velmi pevně. Epitone jí poskytl melodickou a aranžérskou architekturu, do které její způsob vyprávění zapadl téměř beze švu.

2010: posluchači už přicházejí za jeho jménem

Podle dobového rozhovoru překročil prodej prvního řadového alba do července 2010 deset tisíc kusů. Červnová série jeho prvních samostatných koncertů v Yeongdeungpo byla vyprodaná po všechny tři dny.

K širšímu publiku pomáhalo i použití hudby v pořadech High Kick Through the Roof a We Got Married.

Pro uzavřeného autora je to významný obrat: hudba, kterou dlouho vytvářel o samotě, už přivádí konkrétní lidi do sálu.

Lucia a Epitone: spolupráce, která nebyla jen hostování

Úspěch 선인장 – Kaktus vedl k dalším společným projektům a v roce 2011 Epitone Project produkoval celé Luciino album 자기만의 방 – Vlastní pokoj.

Jejich spolupráce tak překročila model „host zazpívá jednu skladbu“. Cha Se-jeong se podílel na vytvoření širšího zvukového prostředí pro její autorský hlas.

Pro oba to byla důležitá etapa. Lucia získala producenta, který rozuměl jejímu typu citlivosti. Epitone získal hlas, na němž bylo velmi dobře slyšet, jak silně dokáže jeho hudba fungovat, když ji interpretuje někdo jiný.

Na albu 자기만의 방 zaznívá také 웃음 (with Epitone Project) – Úsměv, v němž se Lucia a Epitone potkávají také jako interpreti.

Není to „kapela se zpěvákem, který se střídá“

U Epitone Project je snadné udělat chybu a představit si hostující vokalisty jako náhradu stálého frontmana.

Jenže princip je obrácený.

Stálým členem není hlas. Stálým členem je autorský rukopis.

Cha Se-jeong píše melodie, texty, aranže a produkci; podle skladby pak rozhoduje, zda ji zazpívá on sám nebo jiný interpret.

V rozhovorech vysvětloval, že někdy zkoušel více hlasů, než našel ten správný. U některých skladeb dokonce původní guide vokál hosta nakonec fungoval tak dobře, že se stal finální verzí.

Epitone je proto blíž projektům typu Toy nebo autorsko-producentským kolektivům než klasické skupině s pevnou sestavou.

2012–2014: cizí města, cizí hlasy a vlastní noc

낯선 도시에서의 하루 – Den v cizím městě

V roce 2012 vydal druhé řadové album 낯선 도시에서의 하루 – Den v cizím městě.

K jeho přípravě patřila také přibližně dvoutýdenní cesta z Prahy do Vídně. Cizí města mu poskytovala nové obrazy a zážitky, které se vracely do hudby.

Motiv cizího města, cestování, návratu a vzdálenosti je pro jeho tvorbu příznačný. Místa u něj nejsou jen kulisy. Často fungují jako způsob, jak pojmenovat stav člověka: někam přijdeš, díváš se kolem sebe a najednou slyšíš vlastní samotu hlasitěji než doma.

Po vydání alba začal současně přibývat počet zakázek pro jiné interprety.

Lee Seung-gi: důvěra, která měla rozměr celého alba

Výsledkem spolupráce v roce 2012 bylo minialbum 숲 – Forest Lee Seung-giho.

Cha Se-jeong v tehdejším rozhovoru popisoval, že nešlo o běžnou objednávku jedné skladby. Seung-gi chtěl společně vytvořit celé album a aktivně se zajímal o jeho směr. Posílal podněty, mluvil s ním o tématech a zapojoval se do příprav.

Oba spojovalo přání vytvořit hudbu, kterou bude příjemné poslouchat opakovaně. Epitone chápal práci také jako příležitost vyzkoušet vlastní možnosti v jiném prostředí.

Za zdánlivě jednoduchým údajem „producent alba“ je tak vztah založený na důvěře: známý zpěvák oslovil autora z indie scény a poskytl jeho hudebnímu uvažování prostor přesahující jeden singl.

2012–2014: práce pro Lee Seung-gi, 2AM a další

Po druhém albu dostal nabídku spolupracovat s Lee Seung-gim na větším projektu a později pracoval také pro interprety jako 2AM, Im Seulong nebo Baek A-yeon.

Cha Se-jeong říkal, že práce pro jiné lidi byla náročná právě proto, že musel respektovat jejich potřeby a požadavky – zároveň se tím ale mnoho naučil.

Tohle je další důležitá část jeho vývoje. Když člověk píše jen pro sebe, může si vytvořit pravidla, která mu vyhovují. Když píše pro jiného interpreta, musí se naučit otázku: „Co potřebuje tahle píseň a tenhle člověk – ne já?“

2014: 각자의 밤 – Každého vlastní noc

Album původně plánoval na květen. Po tragédii Sewolu odložil vydání i koncerty na podzim: některé skladby nesly témata moře, ztroskotání a smrti a jejich uvedení v období smutku nepovažoval za vhodné. Vydání následovalo 16. září 2014.

Jeho třetím řadovým albem se tak stalo 각자의 밤 – Každého vlastní noc.

Téma „noci“ si Cha Se-jeong přivezl z cest po Evropě; vzpomínal na noční plavbu po Seině v Paříži a na okamžik, kdy se rozhodl postavit album kolem různých podob noci.

Na albu se objevují mimo jiné Sunwoo Jung-a a další hostující hlasy, vedle jeho vlastního zpěvu.

Noc tu není jedna společná dramatická událost. Je to spíš myšlenka, že každý člověk má večer, který prožívá sám, i když ve stejnou chvíli svítí stejné město.

Na albu 각자의 밤 zaznívá také skladba 미움 (With Son Joo Hee) – Nenávist, kterou nazpívala Son Joo Hee.

2014: „Nekopíruji už sám sebe?“

Po intenzivní práci pro jiné interprety mu cestování po Itálii pomohlo znovu uvolnit vlastní představivost. Pozorování místních umělců v něm podpořilo potřebu větší svobody. Při přehodnocování stylu odložil také dosavadní dema.

Písně často začínají obyčejnými poznámkami: doma, ve studiu i v telefonu shromažďuje útržky, ze kterých se časem vynoří nápad.

Tohle je jeden z nejdůležitějších okamžiků jeho autorského příběhu.

Cha Se-jeong popsal, že dostal žádost napsat píseň „jako 이화동 – Ihwa-dong“. Právě tehdy ho napadla nepříjemná otázka: „Nekopíruji už sám sebe?“

Říkal, že měl pocit, že v sobě má ještě mnoho jiných věcí, ale posluchači už dokázali po několika taktech říct „tohle je Epitone Project“.

Proto se na 각자의 밤 – Každého vlastní noc pokusil část svého zavedeného rukopisu záměrně narušit – používal rytmy a postupy, které předtím nebyly typické.

Pro umělce je vlastní rozpoznatelnost požehnání i past. Když tě lidé poznají během tří taktů, znamená to, že máš styl. Když od tebe chtějí navždy ty stejné tři takty, styl se může změnit v klec.

Sunwoo Jung-a: když guide vokál porazí všechny plány

U skladby 환상곡 – Fantazie / Fantasia zkoušel Cha Se-jeong několik vokalistů, ale výsledek mu neseděl.

Požádal Sunwoo Jung-a o guide vokál. Když nahrávku dostal zpátky, byl jejím výkonem natolik přesvědčený, že právě ona nakonec zpívala finální verzi.

Přiznal, že bez ní by skladbu možná vůbec nevydal.

Je to malý, ale dokonale názorný příklad jeho pracovní metody: autor může mít skladbu hotovou na papíře, ale teprve správný hlas rozhodne, zda opravdu žije.

Veřejná tvář, která dlouho nebyla důležitá

Epitone Project se dlouho objevoval v televizi a médiích velmi málo. Dobové články zmiňují, že Cha Se-jeong nevyhledával rozhovory ani častou televizní prezentaci a vystupoval spíš na omezeném počtu koncertů.

Sám odmítal představu, že by šlo o nějakou promyšlenou „mystickou image“. Říkal, že není člověkem, který by měl zvláštní potřebu se ukazovat, a že mu přirozenější připadala práce na hudbě.

Veřejné vystavování mu nebylo přirozené a dlouho ho nepotřeboval k tomu, aby jeho hudba fungovala.

2014–2018: Ztracený kompas a návrat k vlastnímu hlasu

Když se technika dostane před píseň

Po 각자의 밤 – Každého vlastní noc následovala čtyřletá pauza mezi řadovými alby.

Cha Se-jeong během ní nezmizel z hudby – koncertoval, skládal a pracoval na dalších projektech.

Přesto později toto období popsal jako jednu z nejintenzivnějších tvůrčích krizí své kariéry. Měl pocit, že ztratil kompas.

Začal se příliš soustředit na technické detaily: jaký mikrofon, jaké studio, jaký zvukový řetězec.

Lidé kolem něj mu připomněli, že posluchači mají rádi jeho starší hudbu především kvůli melodii a textu, ne kvůli ceně mikrofonu.

Tohle je možná nejzajímavější „krize“ Epitone Project. Jde o okamžik, kdy se řemeslo stalo tak komplikované, že autor skoro ztratil důvod, proč ho vůbec dělá.

Návrat k začátku: stará dema místo dražší techniky

Cha Se-jeong se během přípravy dalšího alba vrátil ke svým úplně prvním demo nahrávkám a snažil se znovu pochopit, co ho na hudbě původně bavilo.

Nešlo o návrat k levnému zvuku. Šlo o návrat k prioritám:

melodie, text, emoce.

Je to téměř opačná lekce než u mladého autora. Mladý člověk se učí techniku, aby dokázal nápad realizovat. Cha Se-jeong se po letech musel naučit, že technika nesmí nápad pohřbít.

2016: rozchod s Pastel Music

V roce 2016 se Pastel Music dostalo do ekonomických potíží a připravovalo převod práv k digitálním nahrávkám na NHN Bugs. Cha Se-jeong a Lucia poté s vedením dohodli ukončení svých smluv.

Součástí dohody bylo finanční vypořádání: vedení Pastel Music vyplatilo peníze oběma umělcům. Právě tyto už vyplacené částky se později staly předmětem soudního sporu.

2016–2018: nový prostor a vlastní hlas

Část přípravy alba probíhala během delšího pobytu v Evropě. V Londýně si pronajal ubytování i studio, pobýval také v Dublinu a Paříži, fotografoval a zapisoval si postřehy.

Popisoval, že chtěl v cizím prostředí chvíli skutečně „žít“, ne jen proletět turistické památky.

Cestování u něj znovu nefungovalo jako luxusní kulisa. Byla to metoda, jak vytrhnout vlastní smysly z rutiny a znovu si všimnout věcí, které doma přestal registrovat.

Počátek práce na čtvrtém albu datoval už do roku 2016 v Londýně. V rozhovoru vzpomínal na obyčejné procházky s fotoaparátem, kolemjdoucí a déšť. Za několik měsíců pořídil stovky gigabajtů fotografií.

Připouštěl také méně romantickou stránku odjezdu: cestování bylo zčásti útěkem od tlaku na práci. Návratem domů přitom povinnosti nezmizely.

Právě tenhle detail dává jeho cizím městům lidský rozměr. Změna prostředí může pomoci znovu vnímat, ale nedokáže za člověka dokončit desku.

2017: nové zázemí a píseň pro Suzy

V roce 2017 změnil profesionální zázemí a přešel k Interpark Entertainment.

Pro sólový debut Suzy Yes? No? – Ano? Ne? napsal skladbu 꽃마리. Jeho autorská práce se tak dál propojovala i s interprety z prostředí populární hudby.

2018: 마음속의 단어들 – Slova v srdci

Dne 4. října 2018 vydal čtvrté řadové album Words in the mind s jedenácti skladbami.

Na rozdíl od mnoha předchozích alb zde nepoužil žádné hostující zpěváky a vokální skladby nazpíval sám.

Vysvětloval to dvěma důvody: tentokrát byly písně natolik jeho vlastními emocemi, že je chtěl zazpívat sám, a současně už se jako zpěvák cítil jistější než dřív.

Tím se uzavírá pěkný oblouk. Člověk, který postavil projekt částečně na hledání správných hlasů pro své písně, po letech zjistil, že pro některé písně je správným hlasem konečně on sám.

Postupná změna: když autor zjistí, že pódium nemusí být nepřítel

V roce 2018 vzpomínal, že dříve měl ze zpěvu a vystupování strach, ale postupně získal větší jistotu a začal objevovat radost z komunikace s publikem během koncertu.

Je to pomalé učení se roli, kterou si na začátku kariéry vlastně nevybral. Začínal hlavně jako skladatel. Postupně přijal, že některé jeho písně potřebují právě jeho hlas a jeho přítomnost.

첫사랑 – První láska: jednoduché slovo, ne jednoduchá emoce

Podnětem k 첫사랑 byl pár pod společným deštníkem v deštivé Paříži; jednomu z lidí přitom moklo rameno. Obraz v něm vyvolal vlastní vzpomínku. 연착 – Zpožděný přílet naopak začalo pohledem na letištní tabuli s oznámením o zpoždění: převedl jej do pocitu autora, který se k čekajícím posluchačům vrací později, než chtěl.

Titulní skladbou alba 2018 byla 첫사랑. Na stejné desce je také 푸르른 날에.

U Epitone není „první láska“ sladká fotografie ze školy. Je v ní typický časový posun: člověk se dívá zpět a zjišťuje, že některé emoce nezmizely, jen už mají jinou teplotu.

Vzpomínka je u něj často nejživější právě tehdy, když už se podle ní nedá žít.

Suzy: od napsané písně k tváři videoklipu

Ve videoklipu k 첫사랑 – První lásce vystoupila Suzy, s níž už měl zkušenost jako autor písně.

Je to další spojnice mezi jeho autorským světem a širší populární scénou. Tentokrát jiný člověk nevstupuje do písně jako hostující zpěvák, ale pomáhá nést její příběh obrazem.

2018: „Zachoval jsem úctu k lidem, kteří čekali“

Když se ho ptali, proč čtvrté album vznikalo čtyři roky, mluvil o odpovědnosti vůči lidem, kteří na jeho hudbu čekají. Nechtěl vydat něco jen proto, aby přerušil ticho.

Zároveň zdůrazňoval, že jeho úkolem je album poctivě vytvořit a vydat. Jestli pak skončí vysoko v žebříčku, už není úplně v jeho moci.

To je velmi neidolová definice úspěchu: výsledek, který může ovlivnit = práce. výsledek, který nemůže ovlivnit = číslo v tabulce.

Kniha stejného jména: hudba se rozšíří do fotografie a textu

V doprovodném autorském textu k albu vzpomínal na třídění telefonních kontaktů po třicítce, na přirozené rozchody s lidmi a potřebu zastavit se a podívat se na vlastní emoce. 연착 současně chápe jako odpověď a poděkování těm, kteří čekali.

V období alba 마음속의 단어들 vydal také stejnojmennou knihu, která spojovala krátké texty, fotografie, cestovní záznamy a motivy z písní.

Sám se slovu „esejista“ trochu bránil; nechtěl předstírat, že se z něj najednou stal spisovatel jiné profese.

Kniha ale ukazuje něco, co bylo v jeho hudbě od počátku: Epitone Project vždycky pracoval s představou místa, obrazu a krátkého příběhu. Tentokrát jen některé z těch obrazů vystoupily z hudby na papír.

Fotografie a hledání přesných slov

Knižní projekt později vyrostl z nápadu vysloveného na koncertě. Teprve při psaní poznal, kolik času stojí hledání přesných slov a obava, že budou pochopena jinak, než zamýšlel. Fotoaparát nosil tak vytrvale, že vzpomínal i na bolavá záda.

Jeho obrazy měst tak mají za sebou docela hmatatelné zkušenosti: chození, nošení techniky, vybírání snímků a přepisování vět.

Domácký člověk, kterému občas ujede vlak

Přestože v jeho hudbě tolik cestujeme, sám se v rozhovoru pro Bugs označil za člověka, který rád zůstává doma. Rodinu popsal jako oporu. S lehkou sebeironií přemýšlel i nad tím, zda už je opravdu dospělý, když se vedle starých přátel vrací ke stejnému chování jako dřív.

A uměl vyprávět docela nepoetickou historku: při cestě KTX do Pusanu vystoupil v Daejeonu pro studené pivo, protože to ve vlaku nebylo dost vychlazené. Souprava mu ujela a další část cesty absolvoval jiným vlakem, zatímco jeho společnost pokračovala bez něj.

Takové okamžiky narušují snadnou představu věčně zasněného autora. Za melancholickými písněmi je také člověk s obyčejnými zvyky a schopností udělat si legraci ze sebe.

2019–2020: spor o vyplacené peníze

Bývalý šéf Pastel Music následně zažaloval Cha Se-jeonga i Lucii. Tvrdil, že peníze při ukončení smluv získali neoprávněně, a požadoval jejich vrácení.

Dne 3. července 2019 soud jeho požadavky v první instanci zamítl. V této fázi tedy uspěli oba umělci. Bývalý vydavatel se odvolal a v lednu 2020 spor pokračoval u odvolacího soudu.

2020–2023: návrat hostujících hlasů a mezipřistání

불면증 – Nespavost s Younhou

V prosinci 2020 vydal singl 불면증 – Nespavost s Younhou.

Je to návrat k jeho klasickému principu hostujícího hlasu po období, kdy čtvrté album zpíval celé sám.

Younha má hlas výraznější a průraznější než velká část jeho tradičních hostů, což znovu ukazuje, že „epitonovský hlas“ není jeden konkrétní typ ženy. Hledá se podle skladby.

2021: 너라는 이유 – Důvod jménem ty s Kim Seon-ho

V květnu 2021 vydal skladbu 너라는 이유 – Důvod jménem ty / Důvod, kterým jsi ty, kterou nazpíval herec Kim Seon-ho.

Pro Epitone Project to není kuriózní odbočka k celebritě. Zapadá do jeho dlouhodobé metody: pokud autor cítí, že konkrétní hlas nebo osobnost dokáže nést píseň, hranice mezi „zpěvákem“ a „hercem, který zpívá“ není nejdůležitější otázkou.

2022: 기착 / STOP OVER – mezipřistání místo definitivního cíle

EP vyrostlo z pandemického zastavení: autor, který dlouho čerpal z cest, se vracel k fotografiím a vzpomínkám. Ze šestnácti dem vybral čtyři zpívané písně a dvě instrumentálky. Nahrávku zamýšlel jako krátkou sbírku pro lidi odloučené a izolované, jako zastávku před možným novým odjezdem.

자유낙하 – Volný pád inspiroval televizní obraz seskoku padákem. 랏소 – Lotso je jeho milostná píseň pro padoucha z Toy Story 3, zvukově pojatá v duchu popových balad sedmdesátých let. 눈 오는 날의 풍경 – Krajina zasněženého dne vzniklo při pozorování náhlé sněhové nadílky v Soulu.

Dne 24. května 2022 vyšlo šestiskladbové EP 기착 / STOP OVER. Korejské slovo 기착 označuje zastavení či mezipřistání na cestě.

Název se k Epitone hodí skoro programově. Jeho alba často působí jako místa, kde se člověk na chvíli zastaví, něco si připomene a pak pokračuje dál.

Není to konečná stanice. Je to místo, kde si na chvíli sedneš se svými věcmi.

2022: zpráva o manželství

V červnu 2022 se v médiích objevila zpráva, že se Cha Se-jeong oženil už v roce 2015. Agentura Interpark Entertainment následně uvedla, že se k manželství nemůže vyjadřovat, protože jde o umělcovo soukromí. Zprávu tedy veřejně nepotvrdila ani nevyvrátila.

2023: knock – zaklepání s YoonA

Dne 16. listopadu 2023 vydal digitální singl knock – Zaklepání, který nazpívala YoonA.

O více než deset let po zásadní spolupráci s Lucií se tím znovu potvrzuje, že model Epitone Project se nezměnil: Cha Se-jeong nemusí být na obalu jedinou hvězdou skladby. Jeho role může být postavit dveře – a vybrat člověka, který na ně zaklepe správným hlasem.

2024–2026: koncerty a nový západ slunce

Cha Se-jeong se objevoval na společných koncertech, festivalech a samostatných vystoupeních i v letech 2024, 2025 a 2026.

Dne 11. září 2026 patřil podzimní koncert v cyklu 어슬렁 어슬렁 콘서트 v Yeongdeungpo Art Hall Epitone Project. Jeho hudba dál žije na pódiu vedle vydaných nahrávek.

Koncerty pomáhaly udržovat kontakt s posluchači také v období mezi novými nahrávkami. Podzim 2026 potom přinesl vedle pódiové činnosti i další vydanou píseň.

19. října 2026: 서울선셋 – Západ slunce v Soulu

Dne 19. října 2026 vyšel singl 서울선셋 – Seoul Sunset / Západ slunce v Soulu. Navázal na knock z roku 2023; podle oficiálního představení jde současně o první novou skladbu s jeho vlastním zpěvem od STOP OVER z roku 2022.

Nahrávka otevírá oznámenou řadu sezónních singlů. V jejím zvuku dostává prostor kytara, jemně nostalgická atmosféra a klidný vokál. Videoklip s hercem Ha Jung-hoonem doprovází téma osamělosti a útěchy na konci dne.

V doprovodném autorském vzkazu připomněl, že západ slunce nemusí znamenat pro všechny totéž: někdo den uzavírá, jiný teprve začíná. Posluchačům přeje pokoj a drobné každodenní radosti.

Vedle vzpomínek na vzdálená města se tak znovu objevuje velmi blízké místo: Soul a obyčejný konec dne. Jeho hlas se vrací s písní, která může posluchače doprovodit právě v takové chvíli.

Ohlášené pokračování: koncert 서울선셋

Na 14. a 15. listopadu 2026 jsou oznámeny samostatné koncerty 서울선셋 – Západ slunce v Soulu v soulském COEX Artium Woori Bank Hall. Sezónní projekt má pokračovat od podzimu přes zimu k jaru.

Autor, který nemusí být vždy uprostřed obrazu

V Epitone Project se vystřídaly hlasy Lucie, Han Hee-jung, Sunwoo Jung-a, Younhy, YoonA i samotného Cha Se-jeonga. Podoba interpretace se mění podle písně.

Společnou nit tvoří autor, který vybírá melodii, text, prostor a člověka schopného jejich emoci přenést. Čtvrté album ukázalo, že tímto člověkem může být také on sám.

Epitone Project je způsob, jakým jeden autor staví prostor pro správný hlas. Vzpomínky, fotografie a cizí města poskytují materiál; píseň mu potom dává podobu, do které na několik minut vstoupí interpret i posluchač.